Takže znovu a znovu děkuji za vaše pozitivní komentáře :)) Moc moc děkuju:** Sabča pořád nic nemá tak sem ještě dneska dám to svoje, ale dokud ona nenapíše další díl tak to sem nedám potom :D Protože to nejde prostě! :D
"Můžeme?" Kývla jsem. Harry se usmál a nabídl mi rámě. Kráčeli jsme uličkami. Už se začínalo stmívat.
"Kde vůbec bydlíš?" zeptal se mě po chvíli Harry.
"No, já jsem si to napsala. Nevím jak se to vyslovuje," sklopila jsem oči k zemi. Víte, je trapný, když se bavíte s angličanem a řeknete něco špatně. Teda, aspoň pro mě. Harry se jen usmál.
"To je tady kousek," řekl. "Alespoň to budeš mít k nám blíž."
"Víš, já nevím, jestli bych tam měla chodit. Zayn..."
"...Je nepříjemnej. Ale bude to v pohodě uvidíš," mrkl a objal mě kolem ramen. Povídali jsme si a zrovna, když jsme procházeli kolem jednoho klubu, vyběhla z něj skupina holek a začali pištět:
"HARRY!" křičeli několikrát za sebou. Pískot se proměnil v řev a z budovy vyběhly desítky dalších holek a pořád jich bylo víc, víc a víc...
"Myslel jsem, že bychom to mohli zvládnout, ale teď si myslím..." nestačil doříct větu a já ho chytla za ruku a táhla za sebou jako pytel brambor se slovy:
"Utíkej!" Harry se pustil do běhu, stejně tak jako já a jeho fanynky. Bylo mi špatně. Běželi jsme dost dlouho a dost rychle. Harry si toho všiml a zatáhl mě do nejbližší uličky k plechovým dveřím. Byl to vchod kamsi do neznáma, ale já si potřebovala vydechnout.
"Kde-e to j-j-sme-e?" koktala jsem a zhluboka jsem se nadechovala.
"Zadní vchod ke klubu, kde zítra hrajeme." Harry byl mnohem víc v pohodě než já. Asi na to byl zvyklý.
"A jak se vyhneme tomu davu?"
"To ještě nevím," řekl Harry. Skvělé.
"Myslíš, že bude vadit, když vyjdu ven bez tebe? Mám už toho dneska plný zuby a ráda bych byla doma."
"To uvidíš, až na tebe vletí a začnou na tebe řvát moc pěkná slova," mrkl. "Mohli bychom se podívat do zákulisí a třeba ty holky mezitím odejdou..."
"Děláš si srandu? Ty holky tu zůstanou dokud pro ně nepřijdou mámy ať padaj domů. Teda aspoň já bych tu na jejich místě zůstala."
"Tak zavoláme ochranku," zasmál se Harry. Nadzvedla jsem jedno obočí, protože mě to moc vtipné nepřišlo. Potřebovala jsem na záchod, měla jsem žízeň a chtěla jsem se osprchovat, protože jsem ještě byla zpocená z toho běhu. A kdybych vyšla ven, přepadne mě několik ječících holek a ukamenují mě za to, že jsem byla venku s jejich 'budoucím manželem'.
"Já to myslel vážně," řekl Harry a začal po kapsách hledat mobil. Začal vytáčet číslo. Chytla jsem ho za ruku a típla mu ten hovor. "Počkej..."
"Harry, já nechci, aby mě domů dostala ochranka. Nemůžeš v životě spoléhat jen na ní. Zkusme se z toho dostat sami, no?" Harry se na mě podíval, zamračil se a vypadalo to, že přemýšlí. Pak schoval mobil do kapsy.
"Hmm, tak fajn. Ale chci vidět jak to uděláme."
"Co kdybys dal každý podpis?" zasmála jsem se.
"Děláš si legraci? Mám svoje fanoušky rád, ale vždyť je jich tam alespoň sto. Každá bude chtít určitě i fotku a..."
"Mlč! To zvládneš."
"Niky!"
"Máš snad jinej nápad?"
"Mmmf..." odfrkl si.
"Chyť se mě za ruku," povídám, když vyjdeme ze dveří. Nikde nikdo nebyl. Vyjdeme pomalu z uličky. Docela by mě zajímalo kam se schovaly.
"Ještě mě chceš jít vyprovodit?" řekla jsem, když byla ulice prázdná.
"Jasně, slíbil jsem ti to!" Harry se usmál. Byl nervózní, až někde ty holky vyběhnou a půjdou po nás.
"Tak trochu přidáme." Pustila jsem Harryho a zamířila rychlým tempem k mému bydlišti. Bylo to jen kousek. Ty holky se vůbec nikde neobjevovaly. Zastavila jsem před činžovním domem. "To je ono," vydechla jsem. "Chceš jít dál?"
"Když mě tam pustíš."
"Tak pojď!" Vytáhla jsem z kapsy dva klíče na kroužku, odemkla jsem a vešli jsme po schodech dovnitř.
Seděli jsme na pohovce, povídali si a smáli se. Bylo už několik hodin ráno, ale nám se nijak nechtělo spát. Pořád jsme si měli co vyprávět. Harry o Anglii a já o Česku. Řekla jsem mu o těch klucích. Měl z toho hroznou srandu. Nabídla jsem Harrymu nocleh u mě a hodně pozdě jsme zalehli. Harry v mém novém obýváku a já v ložnici. Nemohla jsem spát. Jsem hrozný strašpytel a pokaždé, když jsem zavřela oči, viděla jsem, jak po mě Harryho fanynky hází kameny. Nevím, proč zrovna kameny, ale když se jedná o co nejstrašnější představy, mám velmi bujnou fantazii. Možná bych mohla psát horory.
"Harry?" zašeptala jsem, když jsem se vyplížila z ložnice.
"Ano?"
"Nespíš?"
"Spím a mluvím ze spaní. Ale jak to, že ty nespíš?"
"Já nemůžu usnout. Nemohl bys jít ke mně?"
"Jako do jedný postele?" zasmál se.
"No..." Jo, bylo mi trapně, ale nevěděla jsem, co mám dělat. Harry se zvedl z gauče, vzal si deku. Měl na sobě jen trenky. Začala jsem se mu smát.
"Hele, jestli toho nenecháš, tak spíš sama." Zmlkla jsem. Harry zamířil do ložnice a svalil se na postel. Lehla jsem si vedle něj.
"Proč nemůžeš spát?" zeptal se najednou.
"Já mám strach."
"Z čeho?" vykulil na mě oči.
"Z tvých fanynek," vyplázla jsem na něj jazyk, protáhla jsem ruku pod dekou a chytla se té jeho. Když jsem byla malá dělala jsem to mamce.
"Tak dobrou," pípla jsem.
"Dobrou noc," usmál se Harry a zavřel oči.
Ani** | 
ježiš to je skvělej díl .......šup sem další jsem hrozně zvědavá jak to bude pokračovat
